Z banky do ateliéru: Rozhovor se šperkařkou, keramičkou a zakladatelkou značky Z hlíny květ

Martina Miláčková

Kristýna Švábenská od malička tíhla k umění, ráda kolem sebe vytvářela inspirativní prostor. Vystudovala ale ekonomický obor a několik let pracovala v bance. Kreativní svět si ji ale přesto přitáhl zpět. Jednoho dne se rozhodla opustit korporát a naplno se věnovat své vášni: keramice, květinám a šperkům. Jaká byla cesta od první myšlenky až po značku Z hlíny květ a krásný ateliér v Brně?

Váš ateliér je plný keramiky, květin a šperků. Bylo Vaším snem vytvořit takové místo?

Kdybych dnes svůj atelier a práci ukázala mému já třeba ve 20 letech, asi bych absolutně nevěřila tomu, kam mě život zavane. Ale ano, od malička ráda okolo sebe vytvářím prostor, který funguje jako příjemné útočiště. Začalo to přerodem zahrady po babičce, která se nachází u studia. Chtěla jsem do ní nějak citlivě umístit bonsaje zděděné po mém dědečkovi, a tak jsem si udělala malou japonskou zahradu. Pak k tomu přibylo samotné studio a skleník, který se postupně zaplnil vším, co miluju, tedy rostlinami, keramikou a perlami.

Vystudovala jste obor keramika nebo šperk na nějaké škole?

Studovala jsem gymnázium a následně vysokou školu ekonomickou, několik let jsem pak dělala auditora bankovních procesů a účetnictví. Byla to i zásluha přísnějších rodičů, kteří ve mně viděli studijní potenciál a hodně mě tlačili do vzdělání. Kdybych jim tehdy řekla, že chci na uměleckou školu, asi bych se doma se zlou potázala. Byli přesvědčeni, že s podobnou školou se neuživím, a tak mě to vlastně ani nenapadlo zkoušet. Zpětně jsem tomu vlastně ráda. Oblast, ve které tvořím, si můžete osvojit postupně i jako úplný samouk, na internetu je široká škála kurzů a rad od výroby keramiky až po šperkařství. Ale aspoň mám nějaké vzdělání a praxi v oboru, které mi dávají jistotu záchranné sítě pro případ, že by podnikání nevyšlo.

Jak vypadala Vaše cesta k vlastní značce a vlastnímu ateliéru?

To, že jsem začala úplně v jiném oboru, bylo nakonec pro ten přerod z ekonoma v umělce na jednu stranu přítěž. Několik let jsem pracovala v režimu “nine to five” v korporátu a pak po nocích tvořila v mé malé dílničce v obýváku. Bylo to náročné, ale pomohlo mi to získat do začátku finance, které jsem potřebovala na materiál a stroje jako hrnčířský kruh, pec…

S růstem podnikání pak bylo taky potřeba sehnat studio, protože točit keramiku v obýváku dost dobře nejde. V té době mě také trochu semlelo úmrtí v blízké rodině, pak mi začalo vypovídat zdraví. Nakonec jsem si řekla, že život je krátký na odkládání snů. V původní práci jsem podala výpověď a začala se keramice a šperkům věnovat naplno.

Dá se ale „rukama“ uživit?

Tahle cesta podle mě vyžaduje nejen špetku nějakého talentu k ruční práci. Hlavně člověk nesmí tíhnout k prokrastinaci, naopak to chce notnou dávku osobního “biče” a sebezapření. Jako podnikatel člověk nepracuje od devíti do pěti, ale je v práci – minimálně hlavou – celý den. Na druhou stranu, když vás to baví, tak vlastně celý den děláte své hobby. Důležité je být i trochu ekonomicky zdatný. Kromě kupeckých počtů je potřeba umět vymyslet ekonomický směr, kterým se chcete vydat. Postupně musíte vyselektovat cesty, které vás stály hodně energie a nebyly pro vás výhodné. U mě to bylo třeba dodávání výrobků do obchodů a účast na některých marketech.

Kam je naopak dobré maximálně investovat čas, peníze i vlastní síly, jsou věci, díky kterým vaše podnikání rozkvétá. U mě to aktuálně byla větší investice do profesionálnějšího e-shopu a do úpravy studia. To také znamená neutratit hned nadšeně celý výdělek, ale stále myslet na to, že v první řadě musíte investovat do materiálu, do chodu studia, svého rozvoje a nákladů na živobytí. Až pak si můžete koupit třeba nové boty. Musíte mít proto ponětí o ceně svého času, materiálu a dalších režijních a fixních nákladech. Aby se vám práce vyplatila, musí být tohle všechno započítané do finální ceny výrobku, která ale zároveň musí být pro zákazníka přijatelná.

Tím mohu zodpovědět otázku, jestli se dá podobnou práci uživit. Ano, paradoxně i lépe než jako auditor v bance. Ale chce to nápaditost, být sám sobě v mnoha ohledech přísným šéfem a neustále vše nastavovat a upravovat tak,aby vám to ekonomicky, psychicky i fyzicky dávalo smysl. Navíc to není jen o tom, mít skvělý a nápaditý výrobek. Aby ho někdo objevil, potřebujete kvalitní fotky, dobře zvládnuté sociální sítě a nejlépe i profesinálně vypadající e-shop nebo kamenný obchod. A nezapomínejte ani na papírování – faktury, daně, odvody a vůbec byrokracii dnešní doby.

Co Vás na práci nejvíce baví?

Hlavně mě nesmírně baví tvořit a vymýšlet. Všeobecně je na na podnikání super, že jste pánem svého času. Když vás něco přestává bavit, můžete se klidně začít věnovat něčemu jinému. Dovolenou si naplánujete kdykoli a můžete na ní být mnohem déle než v klasickém zaměstnání. A jako rodič si vážím toho, že nemusím nikomu vysvětlovat, že potřebuju z práce odejít dřív kvůli dcerce.

Kde berete inspiraci?

Nejvíce mě inspirují autoři a kultura, kterou objevuji na cestách. Miluju Mexiko a jeho tradiční keramiku a umělce. A všeobecně ráda dávám svým výrobkům přímořský nádech, snažím se, aby z nich byla cítit radost ze života.

Jak dlouho trvá vytvořit keramickou vázu? Jaký je vlastně celý proces od nápadu až po hotový produkt?

Nápad vzniká všude, třeba odpoledne na dětském hřišti, ráno u snídaně, když jedu v autě, často i přímo ve chvíli, kdy pracuji s keramickou hlínou nebo perlami. Nejsem moc příznivce návrhů na papíře, protože myšlenky nestíhám zaznamenávat a papíry stejně vždycky ztratím. Výroba keramiky pak člověka učí trpělivosti. Točení na kruhu i s modelací oušek, nožek a dekorací trvá zhruba 2-3 dny, pak musím přibližně 10 dní počkat, než hlína před výpalem proschne. Pak následuje přežah, po kterém už můžu výrobek naglazovat. A pak už jen finální poslední výpal.

Proč vlastně kombinace keramika a šperky? A proč zrovna perly?

Keramiku a šperky už dělám cca 10 let. Myslím, že jsem obojí začala zkoušet vyrábět zhruba ve stejném čase. Dlouho ale převládala keramika a šperk byl takové moje opravdu občasné hobby. Pak jsem ale šperky začala ukazovat přátelům a zákazníkům, a měly takový úspěch, že jsem se jim začala věnovat stejně jako keramice. Na perly jsem pak přešla tak nějak přirozeně. Nejradši vyrábím šperky z provrtaných mušlí, přírodnin a komponent, které sháním na cestách, a perly se k tomu báječně hodí.