Prodloužená hora. Proč má Ještěd právě tenhle tvar?

Vypadá trochu jako vesmírná loď, která přistála na vrcholu hory. Ve skutečnosti je ale Ještěd jednou z nejodvážnějších staveb českého poválečného stavitelství. Hotel s televizním vysílačem stojí ve výšce 1 012 metrů nad mořem a jeho vrchol sahá 94 metrů nad zem.

Za jeho podobou stojí architekt Karel Hubáček, statik Zdeněk Patrman a tým libereckého ateliéru SIAL (zkratka ze slov Sdružení inženýrů a architektů v Liberci, kterou vymyslel Otakar Binar). Výsledkem je stavba, která v jediné konstrukci spojuje hotel, restauraci a televizní vysílač. A některá technická řešení byla v 60. letech natolik nová, že je museli odborníci teprve vymyslet a vyzkoušet.

Všechno začalo požárem

Na vrcholu Ještědu stála už od roku 1907 horská chata s 28 metrů vysokou vyhlídkovou věží. Jenže 31. ledna 1963 vyhořela. Požár vznikl při neopatrném rozmrazování zamrzlého potrubí a původní budova byla prakticky zničena.

Už krátce poté začali liberečtí projektanti přemýšlet o nové stavbě. Byla vyhlášena architektonická soutěž a překvapivě zvítězil návrh Karla Hubáčka.

Místo klasické horské chaty navrhl futuristickou stavbu, která měla podle jeho představy „prodloužit horu“.

Proč má Ještěd právě tento tvar?

Vysílač na Ještědu není obyčejný kužel. Technicky jde o rotační hyperboloid s kruhovým půdorysem o průměru přibližně 33 metrů a výškou 94 metrů.

Neobvyklý tvar přitom není pouze otázkou vzhledu. Ještěd stojí na místě, kde je vítr jedním z největších problémů. Zaoblená konstrukce umožňuje větru obtékat budovu lépe, než kdyby na vrcholu stála nějaká klasická hranatá věž.

Hubáčkův návrh tak spojil architekturu s konstrukčním řešením. Stavba měla být nejen krásná, ale také schopná odolávat náročným podmínkám na vrcholku hory.

Stavba trvala deset let

Základní kámen byl položen 30. července 1966. Stavba vysílače  Ještěd byla dokončena v létě 1973 a veřejnosti se slavnostně otevřela 21. září 1973.

Proč to trvalo tak dlouho? Stavba byla technicky velmi komplikovaná a po roce 1968 se její realizace výrazně zpomalila. Přestože tedy samotná realizace probíhala v letech 1966–1973, od prvních návrhů do otevření uplynulo přibližně deset let.

Celá stavba tehdy stála přibližně 64 milionů československých korun.

Kdo Ještěd postavil?

Hlavním autorem byl architekt Karel Hubáček. Na konstrukčním řešení spolupracoval především statik Zdeněk Patrman, který řešil mimořádně složité zatížení celé stavby.

Interiéry a původní nábytek navrhl architekt Otakar Binar. Na projektu pracoval také liberecký ateliér SIAL, který se později proslavil jako jedna z nejvýznamnějších českých architektonických škol druhé poloviny 20. století.

Ještěd je tak skvělým příkladem toho, že za jednou slavnou budovou nestojí jen architekt. Museli se na něm podílet také statici, stavební inženýři, projektanti, technici, specialisté na materiály a další odborníci.

Největší technický problém? Antény vysílače

Ještěd měl být současně hotelem a televizním vysílačem. A právě to přineslo jeden z největších technických problémů.

U běžných vysílačů jsou antény umístěné vně konstrukce. Hubáček ale chtěl zachovat čistý kuželovitý tvar stavby, takže bylo potřeba ukrýt antény dovnitř.

Běžný stavební plášť by ale vysílání komplikoval. Proto musel být vyvinut speciální laminátový plášť, který umožnil průchod elektromagnetického záření a zároveň chránil konstrukci před povětrnostními vlivy.

Některé součásti byly vyráběny doslova experimentálně. Například přibližně 12 metrů dlouhé tyče z umělého materiálu nakonec vyrobila továrna, která se běžně zabývala výrobou rybářských prutů.

Co je uvnitř?

Ještěd není jen věž s anténou. Uvnitř se nachází hotel, restaurace, technické prostory a vysílací zařízení.

Původní hotel měl 11 pokojů a jedno apartmá. Interiér navrhl Otakar Binar a velká část vybavení vznikala přímo na míru neobvyklému tvaru stavby.

K původnímu uměleckému vybavení patří také monumentální skleněná plastika Spad meteoritů, kterou vytvořili Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová. Dílo je široké 17 metrů a vysoké 7 metrů a je součástí samotné konstrukce budovy.

Hubáček získal prestižní cenu ještě před dokončením

Ještěd nebyl ani hotový, když za něj Karel Hubáček získal významné mezinárodní ocenění. V roce 1969 mu Mezinárodní unie architektů udělila Cenu Augusta Perreta.

Hubáček si ji měl osobně převzít v Buenos Aires v Argentině. Tehdejší československý režim mu však tuto cestu nakonec nepovolil. Ještěd se později stal také Stavbou 20. století a od roku 2006 je národní kulturní památkou.

Ještěd v číslech

1 012 m – nadmořská výška vrcholu Ještědu
94 m – výška hotelu a vysílače
33 m – průměr kruhového půdorysu
1963 – požár původní horské chaty
1966 – položení základního kamene
64 milionů Kčs – tehdejší náklady na stavbu
1973 – dokončení a otevření
11 + 1 – původní počet pokojů a apartmá
1969 – rok získání Perretovy ceny
2006 – vyhlášení národní kulturní památkou

Budova, která prodloužila horu

Ještěd je výjimečný tím, že u něj nejde oddělit architekturu od techniky. Jeho tvar pomáhá zvládat vítr, uvnitř se skrývá vysílací technika a kvůli ní museli konstruktéři vytvořit nové materiálové a konstrukční postupy.

Karel Hubáček tak na vrcholu hory nevytvořil jen hotel. Vytvořil stavbu, která se stala symbolem Liberce a jedním z nejvýraznějších příkladů českého technického a architektonického umění 20. století.

A možná právě proto Ještěd dodnes působí, jako by na vrcholu hory přistál teprve včera.