Nádraží Holešovice: Stanice, která přežila ničivé povodně

Každý den tudy projdou desetitisíce lidí. Jedni míří na vlak, druzí přestupují na tramvaj nebo autobus, další pokračují metrem do centra. Stanice Nádraží Holešovice působí jako běžný dopravní uzel. Ve skutečnosti ale vznikla jako jeden z nejambicióznějších dopravních projektů své doby.

Když byla 3. listopadu 1984 otevřena, stala se severní konečnou linky C a zároveň prvním místem v Československu, kde se na jednom místě setkávaly vlak, metro, tramvaje i dálkové autobusy. Dnes podobné přestupní terminály považujeme za samozřejmost, tehdy šlo o revoluční myšlenku.

Měla spojit celou dopravu pod jednu střechu

Ve druhé polovině 20. století Praha rychle rostla, a spolu s tím rostly i nároky na dopravu. Nové nádraží v Holešovicích vzniklo proto, aby odlehčilo přetíženému Hlavnímu nádraží a zároveň nabídlo pohodlné přestupy mezi různými druhy dopravy.

Projektanti proto neřešili jen samotnou stanici metra. Navrhli celý dopravní komplex – železniční nádraží, vestibul metra, tramvajové zastávky, autobusový terminál i rozsáhlé pěší propojení. Cílem bylo, aby cestující přestoupili během několika minut, aniž by museli složitě přecházet přes rušné ulice. Právě tento princip dnes využívají moderní dopravní terminály po celém světě.

Stanice, která není hluboko pod zemí

Na rozdíl od stanic jako Náměstí Míru nebo Muzeum nemusíte na Nádraží Holešovice absolvovat několik desítek metrů dlouhou cestu eskalátory.

Stanice se totiž nachází jen přibližně sedm metrů pod povrchem. Byla vybudována hloubenou metodou, což znamená, že se nejprve vyhloubila stavební jáma, následně vznikla železobetonová konstrukce a poté byla stavba opět zasypána.

Díky tomu zde nebylo nutné budovat hluboké šachty ani mimořádně dlouhé eskalátory. Stavba byla rychlejší a umožnila snadnější propojení s vlakovým nádražím.

Vlak přijede až po nekonečné rovince

Možná jste si toho někdy všimli. Když jedete z Vltavské směrem na Nádraží Holešovice, vlak jako by jel nekonečně dlouho rovně.

Není to jen pocit. Tento úsek patří mezi nejdelší mezistaniční úseky pražského metra a dlouhá přímá trať bez výrazných oblouků vytváří zvláštní optický efekt. Cestující mají pocit, že stanice snad nikdy nepřijde.

Právě tento úsek zaujal i odborníky na dopravu a architekturu. Dlouhý rovný tunel totiž umožňuje vidět světla přijíždějící soupravy z velké vzdálenosti a vytváří dojem téměř nekonečného prostoru.

Proč se dříve jmenovala Fučíkova?

Dnes si název Nádraží Holešovice spojujeme s železniční stanicí. Při otevření tomu ale bylo jinak, stanice tehdy nesla jméno Fučíkova podle novináře Julia Fučíka. Po sametové revoluci se ale začaly názvy některých stanic měnit. V roce 1990 tak stanice dostala název Nádraží Holešovice, který lépe odpovídá její skutečné poloze i významu pro cestující.

Za stavbou stály stovky odborníků

Na první pohled může stanice Nádraží Holešovice působit jednoduše. Ve skutečnosti za jejím vznikem stojí práce desítek profesí.

Dopravní projektanti navrhovali, jak propojit metro s železnicí a povrchovou dopravou. Architekti řešili podobu vestibulů a orientaci cestujících. Statici počítali nosné železobetonové konstrukce, které musí odolávat nejen hmotnosti zeminy, ale i vibracím projíždějících vlaků.

Velkou roli měli také geotechnici, kteří zkoumali podmínky v podloží, betonáři, železáři, tesaři, kolejáři, svářeči, elektrotechnici, odborníci na vzduchotechniku, osvětlení, zabezpečovací zařízení i revizní technici, kteří před otevřením kontrolovali bezpečnost celého provozu.

Právě na podobných stavbách je dobře vidět, že metro nevzniká jen díky jedné profesi. Každý detail musí navazovat na práci někoho dalšího.

Když přišla velká voda

Stanice Nádraží Holešovice se zapsala do historie ještě jednou – během ničivých povodní v srpnu 2002.

Rozvodněná Vltava tehdy zaplavila velkou část pražského metra a voda pronikla i do tunelů a stanic linky C včetně Nádraží Holešovice. Obnova byla mimořádně náročná. Bylo potřeba vysušit tunely, vyměnit poškozené kabely, zabezpečovací techniku, eskalátory i další technologická zařízení.

Na opravách pracovaly stovky lidí – od elektrikářů přes strojní inženýry až po specialisty na diagnostiku staveb. Právě díky jejich práci se podařilo provoz metra obnovit výrazně rychleji, než se původně očekávalo.

Architektura, která slouží lidem

Stanice Nádraží Holešovice možná nepatří mezi nejzdobnější zastávky pražského metra, ale právě v tom spočívá její síla. Architektura je tu podřízena funkčnosti. Prostorné nástupiště, přehledné vestibuly a přímé propojení s vlakovým nádražím umožňují rychlý pohyb velkého množství cestujících. Podobný přístup dnes architekti označují jako funkční dopravní architekturu – místo, kde je nejdůležitější bezpečnost, orientace a pohodlný přestup. Není náhodou, že celý komplex nádraží i vestibulu metra je dnes považován za cennou ukázku architektury 80. let a je evidován v Památkovém katalogu.