Uvnitř Nuselského mostu: Stanice Vyšehrad je mistrovským dílem českých projektantů

Denně tudy projdou tisíce lidí. Vystoupí z metra, spěchají do práce nebo na Vyšehrad a ani je nenapadne se rozhlédnout. Přitom stojí na místě, které nemá v pražském metru obdoby. Stanice Vyšehrad totiž není ukrytá hluboko pod zemí. Není ani postavená vedle Nuselského mostu. Je jeho součástí.

Nad hlavami cestujících se po šestiproudé magistrále valí proud aut, pod nimi projíždějí soupravy metra a kolem se otevírá výhled na Nuselské údolí i panorama Prahy. Takové spojení architektury, mostního stavitelství a dopravního inženýrství nemá v české metropoli obdoby.

Metro, které mělo být původně tramvají

Možná vás překvapí, že když se na konci 60. let začal budovat první úsek dnešního metra C, nikdo ještě metro nestavěl. Projekt vznikl jako podpovrchová tramvaj, teprve v roce 1967 padlo definitivní rozhodnutí vybudovat klasické metro. Rozestavěné stavby se proto musely přeprojektovat za pochodu – a právě Vyšehrad patřil k místům, kde byla tato změna nejvýraznější.

Stanice, která se až do roku 1990 jmenovala Gottwaldova, se stala součástí prvního úseku metra mezi dnešní Florencí a Kačerovem, který byl slavnostně otevřen 9. května 1974.

Jediná stanice, která je vlastně mostem

Na první pohled působí Vyšehrad nenápadně. Ve skutečnosti jde o mimořádně odvážné technické řešení.

Nástupiště jsou zabudována přímo do opěry Nuselského mostu. Jejich strop tvoří samotná mostovka, po které každý den projedou desetitisíce automobilů. Konstrukce tak současně nese silniční dopravu i metro.

To znamenalo obrovské nároky na projektanty, statiky i mostní inženýry. Museli navrhnout železobetonovou konstrukci, která bude dlouhodobě odolávat vibracím, změnám teplot, hmotnosti automobilů i pravidelnému provozu vlakových souprav. I více než padesát let po otevření proto patří Nuselský most mezi nejvýznamnější české mostní stavby 20. století.

VIDEO: Ražba metra linky D – stanice Pankrác

Architektura, která nechává promluvit světlo

Zatímco většina stanic pražského metra spoléhá na umělé osvětlení, Vyšehrad využívá něco úplně jiného – denní světlo.

Architekt Stanislav Hubička z Projektového ústavu dopravních a inženýrských staveb (PÚDIS) navrhl rozsáhlé prosklené boční stěny, díky nimž mají cestující výhled na Nuselské údolí i siluetu Pražského hradu. Na obou koncích nástupišť navíc navazují otevřená atria, která propojují interiér s okolním městem.

Právě tato vzdušnost dělá ze stanice jednu z architektonicky nejzajímavějších zastávek pražského metra. Původně ji měly doplnit výtvarné realizace od významných českých umělců – Olbrama Zoubka, Evy Kmentové nebo Miroslava Chlupáče. Politické rozhodnutí ale jejich díla nahradilo citáty tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda, po němž se stanice až do roku 1990 jmenovala.

Proč má dvě nástupiště?

Pokud jezdíte metrem pravidelně, možná jste si všimli ještě jedné zvláštnosti. Na Vyšehradě nenajdete jedno společné ostrovní nástupiště jako například na Muzeu nebo I. P. Pavlova. Stanice má dvě samostatná boční nástupiště propojená podchodem.

Důvod je čistě technický. Projektanti museli celý prostor přizpůsobit nosné konstrukci mostu, a právě toto řešení se ukázalo jako nejbezpečnější i konstrukčně nejvýhodnější. Díky tomu mohla vzniknout stanice, která se vešla do omezeného prostoru mostní opěry, aniž by narušila statiku mostu.

Kdo všechno se podílel na její stavbě?

Vybudovat stanici Vyšehrad rozhodně nebyla práce jen pro stavební firmu. Na projektu spolupracovaly desítky profesí.

Nejdříve přišli dopravní projektanti, kteří navrhli trasu metra. Na ně navázali mostní inženýři a statici, kteří spočítali, jak spojit most a stanici do jedné konstrukce. Geologové a geotechnici zkoumali podloží Nuselského údolí a určovali, jak bude možné stavbu bezpečně založit.

Na samotné realizaci pracovali betonáři, železáři, tesaři, svářeči, montéři ocelových konstrukcí, kolejáři, elektrotechnici, montéři zabezpečovací techniky i specialisté na vzduchotechniku. Nakonec nastoupili revizní technici a zkušební inženýři, kteří ověřovali, že bude stanice bezpečná pro každodenní provoz.

Právě podobné projekty ukazují, jak široké spektrum profesí je potřeba k tomu, aby vznikla jediná stanice metra.

Stanice, která měla reprezentovat

Stanice Vyšehrad nevznikla na svém místě náhodou. V 70. letech se počítalo s výstavbou tehdejšího Paláce kultury (dnešního Kongresového centra Praha), kde se měly konat významné státní akce i mezinárodní kongresy. Stanice proto měla reprezentativní podobu a byla navržena s velkým důrazem na architekturu i komfort cestujících. I proto působí dodnes překvapivě moderně a patří mezi stavby, které jsou dnes evidovány v Památkovém katalogu jako hodnotný příklad české architektury druhé poloviny 20. století.

Příště se zkuste zastavit

Až budete příště na Vyšehradě čekat na metro, zkuste na chvíli zvednout oči od mobilu. Stanice Vyšehrad totiž není jen zastávkou na lince C. Je ukázkou toho, jak mohou architekti, projektanti, statici, mostaři i stavební dělníci společně vytvořit stavbu, která funguje spolehlivě už více než půl století – a většina cestujících si její výjimečnost ani neuvědomí.