Malostranská: Nejkrásnější stanice pražského metra

Stanice metra Malostranská patří k nejkrásnějším i technicky nejzajímavějším zastávkám pražského metra. Její výstavba pod historickým centrem Prahy představovala mimořádně náročný inženýrský úkol, při kterém bylo nutné chránit cenné památky i okolní zástavbu. Dodnes zaujme nejen ikonickým designem, ale také architekturou, která citlivě propojuje moderní dopravní stavbu s jednou z nejstarších částí hlavního města.

Výstavba Malostranské byla jednou z nejnáročnějších částí trasy A

Jen málokterá stanice pražského metra vyvolává takový dojem jako Malostranská. Denně jí projdou tisíce cestujících mířících na Pražský hrad, Karlův most nebo do Valdštejnských zahrad. Pro většinu z nich jde pouze o zastávku na cestě historickým centrem. Ve skutečnosti je ale Malostranská jednou z technicky i architektonicky nejzajímavějších stanic celé sítě pražského metra.

Její vznik znamenal obrovskou stavební výzvu. Stavět hluboko pod jednou z historicky nejcennějších částí Prahy vyžadovalo mimořádně přesné projektování, nové technologie i citlivý přístup k okolní zástavbě. Výsledkem se stala stanice, která ani po téměř padesáti letech nepůsobí zastarale a pravidelně se objevuje mezi nejkrásnějšími stanicemi pražského metra.

Mohlo by vás zajímat: Ražba metra linky D – stanice Pankrác

Stavba pod historickým centrem vyžadovala mimořádnou přesnost

Stanice Malostranská byla otevřena 12. srpna 1978 jako součást prvního úseku trasy A mezi Dejvickou a Náměstím Míru. Právě tato část metra představovala významný technologický skok oproti dříve vybudované trase C.

Zatímco první linka metra vedla převážně v menších hloubkách a využívala hloubené stanice, trasa A musela překonat členitý terén historického centra. Z tohoto důvodu byly stanice budovány převážně jako ražené. Tunely vznikaly hluboko pod povrchem pomocí vrtacích a trhacích prací, aniž bylo nutné výrazně zasahovat do ulic nad nimi.

Malostranská se nachází přibližně 35 metrů pod zemí. Stanice je řešena jako trojlodní ražená konstrukce se středním tunelem a dvěma bočními kolejemi. Tento typ uspořádání se následně stal charakteristickým pro většinu hlubinných stanic trasy A.

Projektanti přitom museli řešit jeden zásadní problém – jak vybudovat rozsáhlé podzemní prostory pod historickou Malou Stranou, aniž by došlo k poškození okolních domů, kostelů nebo zahrad. Každý metr ražby byl pečlivě monitorován a stavební práce probíhaly s maximální opatrností.

Architektura, která respektuje okolí Pražského hradu

Na rozdíl od mnoha jiných stanic není Malostranská pouze podzemním dopravním uzlem. Architekti Zdeněk Drobný a Otakar Kuča navrhli celý vstupní areál jako přirozenou součást historického prostředí Klárova.

Vestibul navazuje na veřejný prostor a působí spíše jako vstup do zahrad než do metra. Návštěvníky vítají kopie barokních soch, dekorativní kašna i kovové mříže inspirované historickou architekturou Malé Strany.

Právě citlivé propojení moderní architektury s okolním prostředím bývá dodnes považováno za jednu z největších předností celé stanice.

Ikonické hliníkové obklady patří k symbolům pražského metra

Kdo někdy vystoupil na Malostranské, pravděpodobně si všiml charakteristických stěn pokrytých vypouklými hliníkovými panely. Jejich autorem byl architekt Jaroslav Otruba, který vytvořil jednotný design původního úseku linky A.

Každá stanice dostala vlastní barevnou kombinaci. V případě Malostranské převládají zelené a zlatavé odstíny, které odkazují na okolní parky a historické prostředí.

Obklady však neslouží pouze jako dekorace. Eloxovaný hliník (na povrchu hliníku se vytvoří vrstvička oxidu hliníku, která chrání před korozí) je mimořádně odolný proti vlhkosti, snadno se čistí a jednotlivé panely je možné v případě poškození jednoduše vyměnit. Díky tomu působí interiér i po desítkách let velmi zachovale. 

Náročná geologie i blízkost Vltavy komplikovaly stavbu

Výstavbu komplikovala nejen hustá historická zástavba, ale také geologické podmínky.

Stanice se nachází nedaleko Vltavy a projektanti museli počítat s různorodým horninovým prostředím i možným průsakem podzemních vod. Tunely proto byly důkladně zajištěny a během celé stavby probíhalo nepřetržité sledování pohybů hornin i okolních budov.

Velkou logistickou výzvou byl také odvoz vytěženého materiálu. Stavební technika se musela pohybovat úzkými uličkami Malé Strany, aniž by výrazně narušila provoz historického centra.

Právě zkušenosti získané při stavbě Malostranské později pomohly při budování dalších hlubinných úseků pražského metra.

Věděli jste, že se stanice původně měla jmenovat Klárov?

Během příprav projektu nesla stanice pracovní název Klárov, podle stejnojmenného prostranství nad vestibulem.

Teprve krátce před otevřením dostala dnešní název Malostranská, který lépe vystihoval celou čtvrť.

S názvem Klárov je spojena ještě jedna zajímavost. V okolí stanice se nachází známý nedokončený podzemní objekt, který bývá veřejností často označován za „tajnou stanici metra“. Ve skutečnosti jde o víceúčelový podzemní komplex budovaný v 50. letech, který běžnému provozu metra nikdy nesloužil.

Malostranská patří dodnes mezi nejkrásnější stanice pražského metra

I po téměř padesáti letech zůstává Malostranská jedním z nejlepších příkladů toho, jak lze propojit špičkové inženýrství, kvalitní architekturu a respekt k historickému prostředí.

Není zajímavá pouze svou polohou pod Pražským hradem nebo náročnou výstavbou. Je především připomínkou doby, kdy se při projektování dopravních staveb myslelo nejen na jejich funkčnost, ale také na estetiku a dlouhodobou hodnotu.

Možná právě proto bývá Malostranská pravidelně označována za jednu z nejkrásnějších stanic pražského metra a dodnes fascinuje nejen milovníky architektury, ale i techniky a historie.