Stanice metra, která nikdy nespí. Dejvická je srdcem univerzitní čtvrti

Martina Miláčková

Stanice metra Dejvická patří dlouhodobě mezi ty nejvýznamnější v Praze. Ačkoli dnes už není konečnou stanicí linky A, její význam rozhodně neklesl. Každý den tudy proudí studenti, zaměstnanci kanceláří, obyvatelé Prahy 6 i cestující mířící na letiště. V minulých letech dokonce patřila mezi vůbec nejvytíženější stanice pražského metra.

Stanice byla otevřena 12. srpna 1978 pod tehdejším názvem Leninova. Současné jméno získala po roce 1990 podle městské části Dejvice. Až do prodloužení trasy A směrem do Motola v roce 2015 fungovala dlouhých 37 let jako konečná stanice, což z ní činí jednu z nejdéle sloužících konečných v historii pražského metra.

Dopravní tepna Prahy 6

Dejvická není jen obyčejná stanice metra. Nachází se pod Vítězným náměstím, kde se potkává metro, tramvajové linky i velké množství autobusů. Po dlouhá léta zde také končily autobusové spoje z letiště Václava Havla, což výrazně zvyšovalo počet cestujících.

Podle přepravních průzkumů Dopravního podniku hlavního města Prahy prošlo stanicí před prodloužením trasy A denně více než 117 tisíc lidí. V roce 2008 byla dokonce druhou nejvytíženější stanicí pražského metra hned po I. P. Pavlova.

Velkou roli v tom hraje i charakter celé lokality. Dejvice jsou jedním z největších univerzitních center v České republice. V bezprostředním okolí sídlí například České vysoké učení technické v Praze nebo Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. Každý pracovní den proto stanici zaplní tisíce studentů, kteří míří na přednášky nebo koleje. Právě studentský ruch je jedním z charakteristických znaků Dejvické.

Technicky unikátní stanice

I z technického hlediska je Dejvická velmi zajímavou stavbou. Stanice byla vybudována hloubenou metodou v otevřené stavební jámě a od začátku byla navržena jako dlouhodobě konečná. Tomu odpovídá i její konstrukce – za nástupištěm vznikly obratové a odstavné koleje umožňující obracení souprav.

Celý komplex měří přibližně 301 metrů a nachází se zhruba 11,5 metru pod povrchem Evropské třídy. Samotné nástupiště je ostrovní a jednolodní, bez podpěrných sloupů. Výsledkem je velký otevřený prostor, který působí i po téměř padesáti letech velmi moderně.

Typickým prvkem stanice jsou také keramické obklady za kolejištěm vytvořené z glazovaných tvarovek Hurdis (často nazývané „hurdisky“, což jsou tradiční keramické vložky používané k vytváření stropních konstrukcí). Barevné stěny dodávají prostoru charakteristický vzhled známý generacím cestujících.

Stanice má dva vestibuly – Evropská a Vítězné náměstí. Oba propojuje podzemní pasáž pod Evropskou ulicí. Součástí stanice jsou eskalátory, pevná schodiště i výtah, který zajišťuje bezbariérový přístup.

Zajímají vás tajemství pražského metra? Sledujte náš seriál!

Modernizace po čtyřiceti letech provozu

Desítky let intenzivního provozu si vyžádaly rozsáhlé rekonstrukce. V roce 2014 probíhaly opravy stropní konstrukce stanice a následně začala i modernizace veřejných prostor. Opravovaly se podhledy, obklady, osvětlení i části vestibulů. Rekonstrukce za více než sto milionů korun měla stanici připravit na další desetiletí provozu.

Zásadní změna přišla v roce 2015, kdy byla trasa A prodloužena směrem na Petřiny a Nemocnici Motol. Dejvická tím sice přišla o status konečné stanice, ale dál zůstává mimořádně důležitým dopravním bodem celé metropole.

Stanice, která nikdy nespí

Jen málokterá stanice pražského metra má tak specifickou atmosféru. Ráno proudí eskalátory studenti technických škol, během dne zaměstnanci kanceláří a úřadů, večer se oblast mění v centrum studentského života. Přidejme k tomu cestující z autobusových linek a tramvají a vzniká místo, které funguje prakticky nepřetržitě.

Dejvická tak není jen zastávkou na trase A. Je symbolem celé univerzitní čtvrti, významnou přestupní stanicí i technicky zajímavou ukázkou architektury pražského metra druhé poloviny 20. století.