Stovky betonových kostek ve vzduchu. Jak vznikl Habitat 67?

Představ si bytový dům, který vůbec nevypadá jako běžný panelák. Stovky betonových kostek jsou naskládané jedna na druhé, některé vystupují do prostoru, jiné jsou zasunuté dovnitř. Mezi nimi vznikají terasy, zahrady a chodníky.

Vypadá to jako obrovská stavebnice. Jenže Habitat 67 v kanadském Montrealu není model ani maketa. Je to skutečný obytný komplex, ve kterém lidé žijí už od roku 1967. A jeho příběh začal jako studentský projekt mladého architekta.

Všechno začalo diplomovou prací

Autorem Habitat 67 je Moshe Safdie, izraelsko-kanadský architekt, který studoval na McGillově univerzitě v Montrealu. V roce 1961 vytvořil diplomovou práci A Case for City Living. Přemýšlel v ní, jak by mohlo vypadat bydlení ve stále hustších městech.

Chtěl spojit dvě věci, které se zdály být protikladem: Hustotu městského bydlení a výhody rodinného domu – tedy soukromí, světlo, zeleň a vlastní venkovní prostor. Řešením se staly betonové moduly, které bylo možné skládat do různých kombinací.

Safdieho návrh zaujal také organizátory připravované světové výstavy Expo 67, která se konala v Montrealu. Z původní studentské práce tak začal vznikat skutečný stavební projekt.

Z obrovského projektu vzniklo 158 bytů

Původní návrh byl mnohem větší. Safdie plánoval rozsáhlý komplex s přibližně 1 200 byty, školami, obchody a dalšími službami. Nakonec vznikla menší verze, která ale i tak působí impozantně.

Habitat 67 tvoří 354 prefabrikovaných betonových modulů, uspořádaných do tří nepravidelných pyramid vysokých až 12 podlaží. Z modulů vzniklo 158 bytů různých velikostí.

Některé byty tvoří jeden modul, jiné jsou složené z několika propojených jednotek. Výsledkem proto není uniformní panelák, ale soubor bytů s různou polohou, výhledem a venkovním prostorem.

Mohlo by vás zajímat: Věděli jste, že Eiffelova věž vůbec neměla stát dodnes?🗼

Střecha jednoho bytu tvoří zahradu druhého

Tohle je jeden z nejzajímavějších principů celé stavby. Jednotlivé betonové bloky se částečně překrývají. Díky tomu vznikají na střechách spodních modulů terasy pro byty nad nimi. Střecha jednoho bytu se tak může stát zahradou bytu nad ním. Safdie chtěl, aby obyvatelé měli soukromí, dostatek světla a vlastní venkovní prostor. Součástí komplexu jsou také pěší komunikace a společné prostory.

Betonové kostky se vyráběly u stavby

Jak něco takového ale postavit? Místo aby se každý byt stavěl přímo na místě, vznikaly jednotlivé části předem ve speciální výrobní hale, vzdálené asi 300 metrů od staveniště.

Do připravených forem se vložila ocelová výztuž a modul se zalil betonem. Následně se instalovaly další části – například izolace, okna, elektrické rozvody nebo koupelny. Teprve pak hotový modul putoval na své místo.

Jeden betonový box přitom nebyl žádná malá kostka. Moduly měly přibližně 11,7 metru na délku, 5,3 metru na šířku a 3 metry na výšku. Vážily zhruba 70 až 90 tun.

Na jejich přesné usazení proto byly potřeba výkonné jeřáby, přesné zaměřování a dobře naplánovaný postup montáže. V podstatě vznikala obrovská prostorová stavebnice, která ale musela fungovat jako jeden stabilní celek.

Architekt sám by to nezvládl

Za realizací projektu Habitat 67 nestál pouze Moshe Safdie. Významnou roli měl například statik August E. Komendant, který řešil nosnou konstrukci. Na projektu spolupracovali také stavební inženýři, specialisté na technická zařízení, pracovníci prefabrikace, montážníci a další odborníci. Významnou úlohu měli generální dodavatel Anglin-Norcross a firma Francon 1966, která zajišťovala výrobu betonových modulů. Právě spolupráce různých profesí umožnila převést odvážný architektonický nápad do skutečnosti. Architekt přinesl myšlenku. Inženýři museli vymyslet, jak ji postavit.

Kuriozita: Architekt v Habitat 67 skutečně bydlel

Moshe Safdie nechtěl Habitat 67 pouze navrhnout. Sám v něm také bydlel. Během Expo 67 obýval dvě jednotky a mohl tak sledovat, jak jeho experiment funguje ve skutečném životě.

Habitat 67 totiž nebyl jen výstavní exponát. Od začátku byl navržen jako skutečné bydlení a lidé v něm žijí dodnes.

Obří stavebnice, která předběhla dobu

Když se na Habitat 67 podíváš, může připomínat obrovské Lego. A princip je podobný. Z opakujících se modulů vznikaly různé typy bytů. Díky tomu bylo možné spojovat jednotlivé části a vytvářet rozmanité dispozice.

Dnes se podobným principům říká modulární a prefabrikovaná výstavba. Část budovy se vyrobí mimo staveniště a na místě se jednotlivé díly sestaví. Habitat 67 tak už před více než půl stoletím ukázal, že beton nemusí znamenat jen šedou řadu stejných bytů.

Za stovkami betonových kostek stojí architektura, statika, matematika, výroba, přesné měření, jeřáby i práce desítek technických profesí.

A právě proto je Habitat 67 zajímavý i dnes: Ukazuje, že když se spojí odvážný nápad s technickým myšlením, může vzniknout stavba, která působí moderně i po více než 50 letech.