Co se děje uvnitř semaforu? Poznej technologie a profese, které řídí dopravu

Stojíš na červené. Nikde ani auto, široko daleko prázdná silnice – a semafor stále ne a ne tě pustit. Pak přijede autobus a hned naskočí zelená. Je to náhoda? Kdepak!

Dnešní semafory už dávno nejsou jen světla, která se v pravidelných intervalech přepínají z červené na zelenou. Dokážou reagovat na auta, chodce, tramvaje nebo autobusy. A za tím vším stojí senzory, kamery, počítače, software a lidé, kteří celý systém navrhují a kontrolují. 

Semafor má svůj vlastní „mozek“

Oficiálně se semaforu říká světelné signalizační zařízení neboli SSZ. Jeho součástí jsou návěstidla, sloupy, detektory a hlavně řadič – něco jako mozek celé křižovatky.

Právě v řadiči je naprogramováno, jak má křižovatka fungovat. Každá je přitom jiná, takže neexistuje jeden univerzální program.

A jak chytré jsou pražské semafory? Podle Technické správy komunikací je 97 % světelných signalizačních zařízení v Praze řízeno dynamicky. To znamená, že systém může podle aktuální situace měnit délku zelené nebo pořadí jednotlivých fází. Takže když čekáš na zelenou, semafor možná právě „přemýšlí“, co se děje kolem něj.

VIDEO: Kdo stojí za bezpečnostními pásy?

Jak pozná, že přijelo auto?

Pomáhají mu detektory. Jednou z možností jsou například indukční smyčky zabudované přímo ve vozovce. Když nad nimi projede nebo zastaví auto, změní se elektromagnetické pole a systém jeho přítomnost zaznamená. Semafor tak může dostat jednoduchou zprávu: „Na vedlejší silnici čeká auto.“ Podle nastavení křižovatky pak může upravit řízení.

Detektory ale nemusí sledovat jen auta. Systém může pracovat také s požadavky chodců nebo s vozidly MHD.

Proč někdy čekáš, i když nikde nic není?

Protože semafor neřeší jen tebe. Musí bezpečně pustit auta z různých směrů, chodce přes přechod a někdy také dát přednost tramvaji nebo autobusu. Právě tomu se říká preference MHD. Pokud například přijíždí tramvaj, systém může podle aktuální situace upravit řízení tak, aby zbytečně dlouho nestála.

A zatímco ty čekáš na červené, tramvaj může díky tomu projet křižovatkou a odvézt desítky lidí.

Semafory mohou spolupracovat

Představ si dlouhou ulici s několika křižovatkami za sebou. Kdyby každý semafor fungoval úplně samostatně, mohli bychom zastavit na každém z nich. Proto se některé křižovatky koordinují. Cílem je vytvořit plynulejší průjezd, známý jako zelená vlna.

Není ale možné zajistit perfektní průjezd všem směrům současně. Pokud je například preferován jeden směr, auta v opačném směru mohou čekat déle.

Kdo všechno dopravu sleduje?

Semafory nejsou ponechány samy sobě. V Praze funguje Hlavní dopravní řídící ústředna, která nepřetržitě sleduje dopravní situaci. TSK uvádí, že její systém pracuje s 860 kamerami a přibližně 3 200 úseky s vysokou intenzitou dopravy. Ročně zaznamená kolem 18 500 událostí. Dohled funguje 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Na konci roku 2024 bylo v Praze 682 světelných signalizačních zařízení, z nichž 542 bylo připojeno na centrální úroveň řízení.

Když se tedy někde stane nehoda nebo vznikne kolona, mohou do hry vstoupit kamery, detektory, počítačové systémy i lidé v řídícím centru.

A co sanitka?

V některých dopravních systémech existuje také preference vozidel integrovaného záchranného systému. Pokud potřebuje například sanitka nebo hasiči projet co nejrychleji, systém může za určitých podmínek upravit řízení křižovatek a vytvořit jim průjezd. Neznamená to ale jednoduše „rozsvítit všude zelenou“. Změny musí proběhnout ve správném pořadí, aby zůstala křižovatka bezpečná.

Proč někde není odpočet do zelené?

Semafor, který ukazuje například 15, 14, 13 sekund do změny, vypadá prakticky. U dynamicky řízených křižovatek to ale není tak jednoduché. Pokud systém podle aktuální dopravy zelenou prodlouží nebo zkrátí, může se změnit i okamžik, kdy skončí. Přesný odpočet proto dává větší smysl u křižovatek s pevným signálním plánem. Takže semafor bez odpočtu nemusí být zastaralý. Klidně může být právě naopak mnohem chytřejší.

Kdo tedy rozhoduje o zelené?

Není to jeden člověk. Dopravní inženýr navrhuje, jak má křižovatka fungovat. Programátoři a odborníci na dopravní systémy připravují řídicí logiku. Elektrotechnici a technici se starají o zařízení, kabeláž a detektory. Datoví analytici pracují s údaji o provozu a dispečeři sledují aktuální situaci. V Praze technickou správu a rozvoj systému zajišťuje TSK, zatímco přímé operativní řízení dopravy provádějí dopravní policisté.

Za jedním rozsvícením zelené tak může být práce dopravního inženýra, programátora, elektrotechnika, technika, datového analytika i dispečera.

Až tedy příště budeš stát na červené a říkat si „Proč mě ten semafor už nepustí?“, možná se na něj podívej trochu jinak.