Popelářské auto jako obří lis na kolech. Jak celý stroj funguje?

Každé ráno je potkáte v ulicích. Zastaví, jeden pracovník vytáhne popelnici, auto ji zvedne, převrátí a během několika sekund je zase prázdná. Vypadá to jednoduše. Jenže uvnitř popelářského auta pracuje hydraulika, senzory, lisovací mechanismus a pořádně silný motor.

A právě díky nim dokáže popelářské auto během jednoho dne zpracovat obrovské množství odpadu.

Co se stane, když popelář zmáčkne tlačítko?

Nejprve přijde na řadu zvedací zařízení, které uchopí nádobu za její okraj a zvedne ji do výšky několika metrů. Popelnice se převrátí a její obsah spadne do násypky v zadní části auta.

Jenže tím práce zdaleka nekončí.

Kdyby odpad zůstal jen tak uvnitř, auto by se velmi rychle zaplnilo. Proto přichází na řadu lisovací mechanismus.

Ten odpad postupně stlačuje a posouvá dál do nástavby. Díky tomu se do popelářského auta vejde mnohem více odpadu, než kdyby v jeho útrobách zůstával ležet volně nasypaný. 

Hydraulika dělá těžkou práci

Za pohybem zvedáku a lisovacího mechanismu často stojí hydraulický systém. Jednoduše řečeno: motor auta pohání hydraulické čerpadlo, které vytváří tlak v hydraulickém oleji. Ten potom putuje do hydraulických válců a díky tlaku dokáže pohybovat těžkými částmi nástavby.

Je to podobný princip jako u bagru. Jen místo kopání zeminy hydraulika pomáhá zvedat popelnice a stlačovat odpad.

Proč se popelnice při zvedání nerozbije?

Zvedací zařízení musí být dostatečně silné, aby zvládlo i těžkou nádobu plnou odpadu. Zároveň ale nesmí nádobu poškodit.

Proto má mechanismus přesně nastavený pohyb a často také různé bezpečnostní prvky a senzory. Moderní popelářské vozy dokážou rozpoznat například to, zda je nádoba správně umístěná. A když něco není v pořádku, systém může zvedání zastavit.

Kolik odpadu se do popelářského auta vejde?

Záleží na konkrétním typu popelářského vozu a jeho nástavbě. Existují menší auta určená například do úzkých městských ulic, ale také velké vozy, které pojmou desítky metrů krychlových (kubíků) odpadu.

A protože je odpad během svozu průběžně stlačován, může se ho do nástavby vejít výrazně více, než by člověk čekal podle jejího objemu.

A co když je popelářské auto plné?

Pak musí odpad odvézt na místo, kde se bude dál zpracovávat. Může jít například o třídící linku, kompostárnu, bioplynovou stanici, spalovnu nebo jiné zařízení podle druhu odpadu.

Popelářské auto tedy není konečná stanice odpadu. Jeho úkolem je především dostat odpad z ulic tam, kde s ním mohou pracovat další technologie a lidé.

Popelář není jen řidič

Na svozu odpadu pracuje několik různých profesí. Kromě řidiče jsou důležití například pracovníci svozu odpadu, mechanici, servisní technici nebo pracovníci třídících a zpracovatelských zařízení.

A právě tady se krásně ukazuje, že i obyčejná popelnice je součástí poměrně složitého systému. Každý den někdo musí naplánovat trasu, někdo musí auto řídit, jiný člověk obsluhuje nástavbu a další lidé se starají o její servis.

Věděli jste, že popelářské auto může mít několik kamer?

Moderní vozy bývají vybavené kamerovými systémy, senzory a další elektronikou. Řidič tak může sledovat prostor kolem auta a pracovníci mají lepší přehled o tom, co se při manipulaci s odpadem děje.

U některých vozů se používají také systémy, které dokážou identifikovat nádoby nebo zaznamenávat informace o svozu. Takže i popelářské auto je dnes částečně počítač na kolech.

A co je na něm možná nejzajímavější?

Že celý proces, který člověk vidí z chodníku jako pár jednoduchých pohybů, je ve skutečnosti souhra motoru, hydrauliky, mechaniky, elektroniky a lidské práce. Auto přijede – popelnice se zvedne – odpad zmizí uvnitř – lis ho stlačí – auto pokračuje dál.

A to všechno může trvat jen několik desítek sekund. Právě proto není popelářské auto jen „auto na odpadky“. Je to speciální pracovní stroj, bez kterého by naše města během pár dní vypadala úplně jinak.

VIDEO: Mohlo by vás zajímat: Kombajn dražší než dům: