Nafukovací fasáda, která ohromila svět: Tajemství Allianz Areny

Martina Miláčková

Když byla v roce 2005 otevřena Allianz Arena, nepřitahovala pozornost jen jako nový fotbalový stadion v Mnichově. Byla i technologickým experimentem, který posunul hranice architektury. Její „nafukovací“ fasáda byla v době svého vzniku naprosto unikátní a dodnes patří mezi nejikoničtější prvky moderního stavitelství.

Fasáda, která dýchá

Největší inovací Allianz Areny je její vnější plášť tvořený z materiálu ETFE (ethylen-tetrafluorethylen). Ten nahrazuje klasické sklo, oproti kterému má několik zásadních výhod – je extrémně lehký, odolný a propouští světlo.

Fasádu tvoří více než 2 800 vzduchem plněných „polštářů“, které jsou neustále mírně natlakované. Díky tomu si drží tvar, a zároveň odolávají větru i sněhu. Každý z těchto panelů je nezávislý a může být individuálně osvětlen.

Právě to umožňuje stadionu měnit barvy podle toho, kdo zrovna hraje – například červeně pro Bayern Mnichov nebo modře pro TSV 1860. Tento systém byl ve své době revoluční a dodnes inspiruje architekty po celém světě.

Proč nepoužít sklo?

Použití ETFE místo skla nebylo jen estetické rozhodnutí. Skleněná fasáda by byla příliš těžká a konstrukčně náročná. ETFE je přibližně stokrát lehčí než sklo a zároveň velmi pevný.

Další výhodou je jeho samočisticí schopnost – k odstranění špíny z fasády většinou úplně stačí déšť. Materiál je také odolný vůči UV záření a má dlouhou životnost, což snižuje náklady na údržbu.

Technologie světla

Jedním z nejvýraznějších prvků stadionu je jeho osvětlení. Každý panel fasády obsahuje světelný systém, který umožňuje změnit barvy celé budovy během několika sekund.

Původně bylo možné zobrazovat jen základní barvy, dnes je systém pokročilejší. Stadion se tak stal nejen sportovní arénou, ale i obrovským světelným objektem viditelným z velké vzdálenosti.

Konstrukce, která musí vydržet dav i počasí

Samotná konstrukce stadionu je kombinací oceli a betonu. Ocelová nosná struktura nese střechu i fasádu, zatímco betonové části zajišťují stabilitu a unesou desítky tisíc diváků.

Střecha stadionu je navržena tak, aby chránila většinu hlediště před deštěm, ale zároveň nebránila přirozenému proudění vzduchu. To je důležité nejen pro komfort diváků, ale i pro kvalitu trávníku.

Stavba, která nebyla jednoduchá

Výstavba Allianz Areny probíhala v letech 2002–2005 a vyžadovala precizní koordinaci. Jedním z hlavních problémů bylo napojení na infrastrukturu – stadion stojí na okraji Mnichova a bylo nutné vybudovat nové dopravní spojení, včetně rozšíření metra.

Technicky náročná byla i samotná instalace ETFE panelů. Každý musel být přesně uchycen a napojen na systém, který udržuje správný tlak vzduchu. Jakékoli selhání by mohlo ovlivnit stabilitu fasády.

Rekordy a zajímavosti

Allianz Arena patří mezi první velké stavby, které využily ETFE v takovém rozsahu. Díky tomu se stala průkopníkem v oblasti lehkých fasádních systémů.

Zajímavostí je i to, že tlak uvnitř panelů je jen mírně vyšší než okolní vzduch – přesto stačí k udržení jejich tvaru. V případě poškození lze jednotlivé „polštáře“ relativně snadno vyměnit.

Výstavba stadionu, do kterého se vejde až 75 754 diváků, stála přibližně 340 milionů eur. Na ploše 6 500 m² poskytuje návštěvníkům kompletní fanouškovský servis – 106 lóží s 1 374 místy k sezení, 2 obchody pro fanoušky, mnoho restaurací, největší evropské parkoviště pro 10 500 aut na 4 patrech a parkoviště pro 350 autobusů.

Stavba, která změnila architekturu stadionů

Allianz Arena není jen sportoviště. Je to ukázka toho, jak mohou nové materiály a technologie změnit způsob, jakým přemýšlíme o budovách.

Její lehká, nafukovací fasáda ukázala, že architektura nemusí být jen pevná a těžká, ale také flexibilní, hravá a zároveň vysoce funkční. A právě v tom spočívá její největší přínos – otevřela cestu k nové generaci staveb.